Zničená maska z ledu - Ztracení přátelé
Remus Lupin překvapeně trhl hlavou.
Zamrkal, aby se vzpamatoval z příšerného snu.
Bylo to už tak dávno, od doby, kdy se mu zdálo o Pobertech.
Teď se však Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit vrátil a s ním i noční můry.
Vždycky stejné.
Začínaly pěkně.
Opakovaly jejich dobrodružství a ukazovaly jejich pravé přátelství, ale vždycky končily smrtí jediné dívky mezi nimi.
Jak se to, sakra, mohlo stát? ptal se Remus sám sebe už pokolikáté a přitom uplynulo už tolik vody od doby, kdy se ptal naposledy.
Jak se mohla zabít?
Co si pamatoval byla jejich, společně s Lili, nejlepší kamarádka byla vždycky až příliš odvážná a sebevražda prostě nebyla v jejím stylu.
Rozhlédl se po místnosti v ústředí řádu a okamžitě mu to připomnělo muže, kterému tenhle dům patřil.
Jistě, Sirius ho dal řádu k dispozici a oni se teď jen třásli, aby se sem nepřišla podívat jeho sestřenice, Belatrix Lestrangová, ta, která zabila svého vlastního bratrance a jediného z nejlepších přátel, který Remusovi ještě zbyl.
Remus natáhl ruku ke stolku vedle křesla, ve kterém právě seděl.
Vzal do ruky starou ošuntělou knížku s polorozpadlými deskami, ale neotevřel ji.
Jen si ji prohlížel a trpce se usmíval.
Pak najednou jakoby se v něm něco zlomilo a on knihu prostě odhodil na zem s výkřikem vypovídajícím o tom, že se navenek tváří mnohem statečněji, než se ve skutečnosti cítí.
,,To se nemělo stát!"
Nymphadora nakoukla dovnitř z vedlejší místnosti a sledovala muže skloněného s hlavou v dlaních.
Byla mladší než on, ale přesto už díky válce tušila, co cítí.
Dveře o které se opírala zavrzaly a Remus zvedl hlavu.
Chvíli se dívala do jeho smutných očí a pak vešla dál a sebrala z podlahy knížku a fotografii, která z ní vypadla.
Zvědavě se podívala na asi šestnáctiletou dívku, která se na fotografii usmívala a mávala.
Pak se otočila a vedle ní se objevil černý pes.
Sklonila se k němu a pohladila ho.
Nymphadora od ní odtrhla tvář a podala foto i s knížkou Remusovi.
Ten se jen díval s nečitelným výrazem ve tváři na první stránku knížky a po chvíli tísnivého ticha do ní fotografii vložil.
,,Kdo to je?" zeptala se Nymphadora a posadila se do křesla vedle Remuse.
,,Denisa, nejlepší kamarádka." Odvětil Remus a konečně knihu odložil.
,,Chtěla jsi něco?" zeptal se.
Ta se k němu překvapeně otočila.
,,Ne, promiň, nechtěla jsem rušit."
Zdvihla se, ale jak vstala křelo se posunulo a dotklo se zdi.
Ozvala se rána, jakoby se celý dům otřásl v základech a ve zdi se objevila čtvercová díra.
Čarodějka na ní chvíli zmateně hleděla a pak se podívala na Remuse, který se tvářil…
Tak jak se neměl tvářit někdo, komu před chvíli vybouchla před očima zeď, totiž šťastně.
Nymphadora na něj překvapeně znovu upřela pohled a vlasy ji přitom nepatrně zrůžověli.
Remus se otočil od zdi a jejich pohledy se střetli.
Najdenou vstal a vytáhl z díry malou krabičku.
,,Co je to?" neubránila se Nymphadora zvědavosti.
Znovu se na ní podíval, ale ignoroval její otázku.
,,Ty jsi poklad, Doro."
Překvapeně se rozhlédla po místnosti, jakoby se chtěla přesvědčit, jestli doopravdy myslí ji a když se znovu otočila k němu měla vlasy celé zrůžovělé a tváře jakbysmet.
Remus už se ale věnoval pouze kovovému přívěšku, který vytáhl z tmavé krabičky, ještě před chvílí uvězněné ve zdech domu Blacků.
Přívěšku jeho nejlepší kamarádky.
